Karel Josef Dvořák , Praha 1943

Karel Josef Dvořák se narodil 19. 5. 1887 v Praze, zemřel 31. 8. 1947, v Říčanech u Prahy. Jeden z nejvýznamnějších českých mistrů minulého století a poslední člen významného pražského houslařského rodu Dvořáků. Syn houslaře Jaroslava Dvořáka. Byl žákem svého strýce Karla Boromejského Dvořáka v Praze.Po vyučení pracoval jako tovaryš v Linci u Eduarda Heideggera, u bratří Šámalů v Praze, u Antonína Pilaře v Berlíně, Georga Rauera ve Vídni, Eugena Gärtnera ve Stuttgartu a nějaký čas ve Francii. Po první světové válce se vrátil do Prahy a začal samostatně pracovat na Žižkově. Postupně odkoupil dílnu v Husově ulici po K. B. Dvořákovi a dílnu po svém otci Jaroslavu Dvořákovi ve Spálené ulici. V roce 1946 přestěhoval dílnu ze Spálené ulice do ulice Purkyňovy, kde pracoval až do své smrti. K. J. Dvořák byl předsedou houslařské sekce Společenstva hotovitelů hudebních nástrojů. V letech 1926–1930 vyučil Ladislava Prokopa a v letech 1928–1932 Bohumila Prokopa. Dvořákova práce byla precizní. Svého otce brzy překonal a navázal spíše na svého proslulého strýce K. B. Dvořáka. Pracoval podle modelů Stradivariho, Guarneriho a Lupota. Byl uznáván také jako znalec starých nástrojů.

Tato viola na první pohled vyniká tím, že je jako nová. Přitom se jedná o typickou vlastní práci Karla Josefa Dvořáka, nástroj jím postavený od základu. Vše je typické včetně měkkých okrajů, kapkovitých oček šneka i trojúhelníkovitého tvaru patky na spodní desce. Viola je podle modelu Guarneri del Gesú, jak prozrazuje obrys korpusu, tvar efů i nepatrná křivolakost šneka, samozřejmě záměrná. Okraje jsou velmi jemné. Autor vybral špičkový materiál: velmi hustý smrk a krásnou švartnovou spodní desku u luby. Švartnová je i hlava a celek působí velmi vyváženě. Typický je i měkký olejový jak oranžové barvy, nikde však není napraskaný, jako to u Dvořových nástrojů bývá. Stav je 100%, bez sebemenšího poškození. I kobylka a kolíky jsou původní.

Zvuk je překvapivě dobrý. U nehraného nástroje se dá očekávat nějaký problém se zvukem. To ale není tento případ a já netuším, proč na tuto violu nikdo nehrál. Dnes už by snad byla škoda ji používat, když je tak zachovalá. Nejraději bych ji viděl v nějaké sbírce či muzeu. 🙂