Josef Bohumil Herclík , Mladá Boleslav 1939

Josef Bohumil Herclík (1903-1987) byl synem houslaře Františka Herclíka a bratrem houslaře Ladislava Herclíka. Vyučil se u svého otce v Mladé Boleslavi. Potom absolvoval houslařskou školu v Schönbachu. 1921–1923 pracoval jako tovaryš u Otakara Špidlena v Praze. Od roku 1924 vedl dílnu svého otce v Mladé Boleslavi. V roce 1925 se osamostatnil, založil vlastní dílnu a otec potom pracoval u něho. Jako dobrý muzikant, hrál na housle a violu d´amoure, byl 35 let členem filharmonie v Mladé Boleslavi. Na konci druhé světové války byl za odbojovou činnost vězněn gestapem a po válce byl vyznamenán. Vyučil Jiřího Mrkvičku a svého syna Přemysla. Byl zakládajícím členem Kruhu umělců houslařů. Pracoval podle řady modelů, především podle Stradivariho, Guarneriho, E. A. Homolky, J. Kulíka a A. Sitta. Zhotovil také několik viol d´amoure, barokních louten a háčkových harf. Jeho nástroje jsou pečlivě vypracovány z výborného materiálu. Používal měkký lihový lak. Byl i dobrým restaurátorem. S úspěchem se zúčastnil několika mezinárodních houslařských soutěží.

Tyto housle jsou asi nejhezčí, co jsem od Herclíka viděl. Ačkoli vnitřní práce svědčí o tom, že jsou vyrobené z polotovaru, zvenku vše odpovídá Herclíkovu stylu a bezvadnému provedení. Materiál je také prvotřídní očkový javor. Je třeba si uvědomit, že polotovary (tzv. „škatule“) z období první republiky byly nesmírně kvalitní a proto také používané snad všemi houslaři té doby. Myslím, že by nástroje tohoto původu neměly být považované za méněcenné či méně autorské.