František F. Špidlen

Narodil se roku 1867 ve Sklenařicích, malé vesnici v Podkrkonoší. Jeho otec byl rolník. Vyučil se houslařem u svého švagra Františka Vitáčka a později i u Josefa Čermáka v Českém Šumburku. V roce 1886 odjel na pozvání svého krajana Jindřicha Jindříška do Kyjeva, aby tam vedl oddělení hudebních nástrojů v jeho obchodním domě. Roku 1889 se musel vrátit do Čech aby nastoupil k vojenské službě, kterou sloužil v Terezíně u vojenské hudby. Po tom, r. 1892 se vrátil do Kyjeva k Jindříškovi. Již v r. 1895 se ale osamostatnil a také oženil s Češkou Annou roz. Lorencovou. Měl s ní čtyři děti: Otakara (*1896), Marii (*1898), Václava (*1900) a Josefa (*1902).

Časem se vypracoval na nejlepšího houslaře v celém Rusku. Svědčí o tom to, že na naléhání českých prof. Ševčíka, prof. Hřímalského a Českého kvarteta se zúčastnil konkursu na místo houslaře carské konzervatoře v Moskvě, který vyhrál. Přestěhoval se tedy s rodinou do Moskvy. Tam prožil svá nejlepší a nejplodnější léta.

Jako mnozí z podkrkonoší, trpěl František Špidlen chorobou průdušek. Podnebí v Moskvě mu nesvědčilo a tak se v r. 1907 na radu lékařů vrátil do Čech. Svou dílnu přenechal Jindřichu Vitáčkovi, synu Františka Vitáčka, kterého již před časem pozval ze Sklenařic do Ruska, aby u něho pracoval. Koupil domek v Pokraticích u Litoměřic a skutečně se tam zotavil. V té době pracoval v Praze houslař K. B. Dvořák, kvůli němuž se F. Špidlen jako zde neznámý houslař nemohl realizovat. Dvořák však zemřel roku 1909 a tak se František Špidlen rozhodl otevřít v Praze obchod v Křižovnické ulici poblíž konzervatoře. Brzy si i zde získal všeobecnou úctu.

Po smrti Anny se roku 1913 znovu oženil se sklenařickou rodačkou Marií roz. Slavíkovou a měl s ní i dalšího syna Františka. Již po roce, 16. února 1916, však otec František Špidlen zemřel.